Degustace SPECIÁLNĚ PRO MNE

27. dubna 2009 v 0:12 | Amor |  orgasmus dne

Jaké překvapení na mne čekalo minulý týden v mailu - další degustace. Tohle mi sommeliér udělal naschvál, ví totiž, že německé ryzlinky přímo miluju. A to i přesto, že k obědu nepohrdnu ani skleničkou z Žernosek.


Aby byla celá akce perfektní, jako aperitiv na mne čekalo mé oblíbené šampaňské Larmandier-Bernier Vertus non dosé, aneb totální žiletka mezi blanc de blancs. Mám ho vypito už tolik, že bych ho při slepé degustaci s největší pravděpodobností poznala (a ještě bych vypila celou láhev sama).







Každopádně největším lákadlem v degustační nabídce figuroval Vendanges Tardives 1985 z legendárního vinařství Domaine Weinbach. Vedle toho jsem se těšila i na rakouský Smaragd od Franze Hirtzbergera který produkuje naprosto úžasný zelený veltlín a německý habtrocken od Roberta Weila, jehož základní riesling u mne soupeří právě se zmíněným veltlínem od Hirzbergera.



Zde je kompletní seznam degustovaných vín:



· Larmandier-Bernier 1er cru "Vertus" non dosé



· Riesling 2005 Marcel Deiss Alsace



· Riesling spätlese trocken 2005 Weingut Reichsrat Von Buhl Pfalz



· Riesling spätlese trocken 2005 Ökonomierat Weingut Rebholz Pfalz



· Riesling spätlese trocken 2004 "Forster Ungeheuer" Weingut J.L.Wolf Pfalz



· Riesling spätlese trocken 2005 "Brauneberger Juffer Sonnenuhr" Weingut
Fritz Haag Mosel-Saar-Ruwer



· Riesling 2006 Smaragd "Hochrain" Weingut Franz Hirtzberger Wachau



· Riesling spätlese halbtrocken 2007 Weingut Robert Weil Rheingau



· Riesling Scharzhofberger kabinett 2005 Weingut Egon Müller Mosel-Saar-Ruwer



· Riesling Vendanges Tardives 1985 "Clos des Capucins" Domaine Weinbach Alsace






Zatímco se všichni znalci ryzlinků přítomni na této degustaci rozplývali nad vzorky 2, 3, 4, 5, 8 a 9, já jsem se neustále vracela k prvnímu vzorku od Marcela Deisse, protože nebyl tak přísný a kyselý, ale spíš svěží, lahodný v buketu i chuti a více než pitelný. Přesně ten typ ryzlinku, kterého bez problému vypiju 3 lahve a bez problému odejdu domů po svých.




Dalšími mými favority byly samozřejmě ryzlinky z vinařství Franze Hirzbergera a Roberta Weila, které již dobře znám a překvapily mne "pouze" tím, že degustované vzorky patří k vyšší klasifikaci než základní produkce obou vinařů, kterou v Champagne baru s oblibou popíjím.




Samozřejmě musím přiznat, že Riesling Vendanges Tardives 1985 "Clos des Capucins" Domaine Weinbach Alsace byl opravdu zlatým hřebem celé degustace. Dle obecného názoru (nejen mého, ale i odborného) jen velmi málo bílých vín vydrží tak dlouhou archivaci, ale Clos des Capucins k těmto výjimkám bezesporu patří. Kyseliny jsou perfektně vyváženy přirozenou cukernatostí, aneb jak by řekl neznalec ryzlinků, toto víno je neuvěřitelně lahodné, kulaté, s jemnou vzpomínkou na kyseliny a přitom v buketu i chuti se jedná o typický ryzlink.





Nesmím opomenout občerstvení, které, stejně jako při minulé degustaci burgundských vín, připravil šéfkuchař restaurantu Le Terroir Jan Punčochář. Tentokrát jsme si pochutnali na filátcích candáta s jasmínovou rýží a tygřími krevetami. Osobně bych sice k ryzlinkům servírovala kus pečeného selátka s čerstvým chlebem, ale pochopila jsem, že se jedná o degustaci jarních vín a menu z vyhlášeného restaurantu specializujícího se na francouzskou haute cuisine. Nezbývá než dodat, že jídlo bylo na par s degustovaným vínem.





Abych řekla pravdu, nemám ráda příliš kyselé ryzlinky, ať už jsou české, moravské, rakouské, německé nebo francouzské. Je mi úplně jedno, že kyselinu vyvažuje klasický ryzlinkový buket a už vůbec mi nezáleží na prestiži daného vína. Pro mne musí být kulaté, lahodné a pitelné natolik, abych se u něj zapomněla a vypila ho klidně i tři lahve. Do této kategorie u mne spadá například již výše zmíněný základ od Roberta Weila.



Stejně tak nejsem obdivovatelem novosvětských ryzlinků, protože ryzlink prostě nepatří mezi kokosy na tropicky slunečný terroir. Víno je sice lahodné s tropickým, i když ryzlinkovým buketem a jemnou kyselinkou, ale po třech lahvích mě popadá chuť vrátit se k německým klasikám. Takto dopadl i Kendall-Jackson 2007, který mi na degustaci přinesl před pár měsíci kamarád. Ke kuřecím křidýlkům marinovaným v barbecue sauce byl sice skvělý, ale stejně jsme nakonec skončili u Roberta Weila. Prostě ryzlink patří do střední a západní Evropy a nikam jinam.






Chcete-li investovat do dobrého - nikoli tuzemského - ryzlinku, pak moje osobní doporučení je buď Robert Weil a Franz Hirtzberger v jakékoli klasifikaci anebo Marcel Deiss. Ale pozor, jedna láhev vám zcela jistě stačit nebude…






PS: Už se nemůžu dočkat příští degustaci šampaňského. Očekávám, že se konečně po dlouhé době dostanu k značkám a vintages, které jsem ještě neměla tu šanci ochutnat. I když završit ryzlikovou degustaci pro mne dosud neochutnaným Diebolt-Vallois 2002 blanc de blancs nebyl ze strany sommeliéra Zdeňka Nováka vůbec špatný nápad.


Díky, Champagne Bar.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama